K formování divadelní vědy jako univerzitního oboru FF UK přispěly vědecké práce estetika Otakara Zicha a od roku 1913 Zichovy univerzitní přednášky o teorii dramatu. Teoretická klasifikace dramatického umění v Zichově Estetice dramatického umění (1931) vytvořila základ české divadelní vědy, nevedla však k vytvoření její specifické metodologie ani ke konstituování nové uměnovědné disciplíny. K tomu podstatně přispěla až jazykovědná a uměnovědná škola českého strukturalismu (Pražský lingvistický kroužek) navazující vedle Otakara Zicha na podněty ruské formální metody. Základní hlediska a tendence strukturalistů byly zároveň v mnohém souběžné s tendencemi levě orientované umělecké avantgardy meziválečného období.

V letech 1937-38 učinil Jan Mukařovský, vůdčí osobnost českého strukturalismu, estetiku dramatu předmětem svých univerzitních přednášek na FF UK a zřídil divadelní seminář. Divadelní věda se tak jako svébytná disciplína konstituovala mimo oblast divadelní esejistiky, programové publicistiky a metodologicky méně vyhraněného divadelně teoretického úsilí, které zahrnovaly většinu úvahové produkce věnované divadlu v období první republiky a za druhé světové války. V meziválečném období se otázkám teatrologie věnovali ve svých literárních seminářích i Václav Tille a Otakar Fischer. Po znovuotevření českých vysokých škol v roce 1945 byl obnoven i divadelněvědný seminář prof. Jana Mukařovského a v roce 1948 vzniklo na Filozofické fakultě UK samostatné studium divadelní vědy.

Oborové studium teatrologie na filozofické fakultě UK rozšiřovaly i přednášky z dějin českého středověkého divadla prof. Václava Černého na katedře komparatistiky (zrušena v roce 1948). Převedení této katedry divadelní vědy po únoru 1948 na Divadelní fakultu AMU znamenal odvrat od specificky divadelní vědy a skok o několik vývojových období zpátky. Pražská divadelní věda opustila estetický směr, obrátila se k historii a zúžila tématický rozsah výhradně na dramaturgii. V roce 1960 byla katedra převedena zpátky na půdu Filozofické fakulty UK, do kontextu již etablovaných uměnověd.

Práce Katedry dějin a teorie divadla pod vedením prof. Jana Kopeckého byla zaměřena na studium historie českého divadla, respektive jeho českojazyčné části, a historii evropských a světových divadelních kultur. Pracovníci katedry iniciovali založení Kabinetu pro studium českého divadla ČSAV a vydání čtyřsvazkových Dějin českého divadla. Hlavním redaktorem publikace byl prof. František Černý, dlouholetý pedagog a také vedoucí katedry, jenž se také stal prvním polistopadovým děkanem FF UK. V roce 1969 vzniklo při Katedře divadelní vědy oddělení filmové vědy a na počátku normalizace pak byla úředním nařízením ustanovena Katedra hudební, divadelní a filmové vědy, do jejíhož čela byl jmenován prof. Miroslav Kouřil. Společensko-politická situace, sloučení několika uměnovědných oborů a Kouřilovo vedení divadelního oddělení neumožnilo výraznější profilování katedry v 70. a 80. letech. V odbobí normalizace v zásadě pokračoval trend předchozího období. Pracovníci katedry se zaměřovali na jednotlivé oblasti historie českého (prof. F. Černý) a světového divadla (prof. Milan Lukeš, Doc. Jan Hyvnar, Doc. Dana Kalvodová).

Od roku 1994 vedl Katedru divadelní a filmové vědy PhDr. Petr Pavlovský, který v roce 1996 prosadil osamostatnění divadelního oddělení a znovuustanovení Katedry divadelní vědy jako samostatného oboru.

2007 – 2017 vedl katedru doc. Petr Christov. Současným vedoucím je doc. Martin Pšenička.